TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK

(7. 3. 1850–14. 9. 1937)

Dětství a mládí

Tomáš Masaryk se narodil dne 7. března 1850 v Hodoníně. Jeho otec Josef, původem Slovák ze západního pohraničí Uher, pracoval jako kočí na panském statku. Masarykova matka Terezie, rozená Kropáčková, pocházela ze zámožného měšťanského rodu a na panském statku v Hodoníně pracovala jako kuchařka. Tomáš, který byl nejstarším dítětem v rodině, měl dva bratry, Martina a Ludvíka.

Kvůli otcovu povolání se Masarykovi často stěhovali po různých místech jižní Moravy. Tomáš navštěvoval obecné školy v Hodoníně, v Čejkovicích a v Čejči. V letech 1861–1863 navštěvoval reálku v Hustopečích. V roce 1864 ho rodiče poslali do Vídně, aby se zde vyučil zámečníkem. Jednotvárná práce se mladému Tomášovi nelíbila, proto se rozhodl už po šesti týdnech pro návrat k rodičům do Čejče, kde raději nastoupil do učení ke kováři. Záhy se ale na doporučení svého bývalého profesora z reálky stal podučitelem čejkovické školy. V roce 1865 se Tomáš Masaryk přihlásil do německého gymnázia v Brně. Bohužel ve vyšším ročníku se dostal do konfliktu s profesory a hrozilo mu vyloučení. Naštěstí za ním tehdy stál policejní ředitel Anton Le Monnier, u kterého pracoval jako vychovatel. Ten vzal Masaryka s sebou do Vídně, kde v roce 1872 úspěšně udělal maturitu na Akademickém gymnáziu. Po gymnaziálních studiích se Masaryk rozhodl pro studium filosofie. Na filosofické fakultě ho velmi ovlivnil profesor filosofie Franz Brentano. V roce 1876 Tomáš Masaryk úspěšně obhájil svoji disertační práci Podstata duše u Platóna a díky finanční podpoře Rudolfa Schlesingera mohl doprovázet jeho syna na studijní cestě po severní a střední Itálii a do Lipska.

Setkání s Charlottou Garrigueovou

Při studiu na univerzitě v Lipsku v letech 1876–1877 bydlel Tomáš Masaryk v penzionátu rodiny Göringových, kam přijela na návštěvu také mladá Američanka Charlotta Garrigueová. Už od prvního setkání Charlotta Tomáše Masaryka velmi zaujala. Doprovázel ji s dámami Göringovými do divadla a na výlety. Společně pak trávili mnoho času debatováním a především četbou Millova spisu Poddanství žen a Buckleových Dějin civilizace v Anglii. Oba mladí lidé se po několikatýdenní známosti zasnoubili a dne 15. března 1878 se Tomáš Masaryk s Charlottou oženil a připojil ke svému jménu Charlottino dívčí příjmení Garrigue jako výraz rovnoprávnosti mezi mužem a ženou a jako výraz obdivu a vážnosti ke své ženě.

Profesorské období

Masarykovi se po svatbě usadili ve Vídni, kde museli zpočátku řešit složitou finanční situaci. Novomanžel neměl trvalý příjem a přivydělával si pouze kondicemi, suplováním latiny a přednáškami.

V roce 1879 se Tomáš Garrigue Masaryk úspěšně habilitoval prací Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty. V roce 1882 dostal docent Masaryk nabídku od profesora Jana Kvíčaly na místo mimořádného profesora na pražské univerzitě, a tak se rodina se dvěma dětmi přestěhovala z Vídně do Prahy. V Praze se Masarykovi postupně seznamovali se zástupci české inteligence a českými vlastenci a žili bohatým společenským životem.

Od začátku svého působení v Praze se T. G. Masaryk plně věnoval přednáškám na univerzitě a vědecké práci. Od roku 1883 redigoval vědecký časopis Athenaeum a přispíval do něj.

V roce 1886 se profesor Masaryk aktivně zapojil do dokazování nepravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Proti Masarykovi, který byl hlavním organizátorem rukopisného boje, se v té době zvedla velká vlna odporu. Rukopisné boje měly negativní vliv i na Masarykovu kariéru a o několik let odsunuly jeho jmenování řádným profesorem na pražské univerzitě.

V roce 1899 vystoupil T. G. Masaryk proti nesmyslné pověře o „židovské rituální vraždě“ v Hilsnerově aféře. Kritika nesmyslné pověry i obhajování z vraždy obžalovaného židovského mladíka Leopolda Hilsnera přinesly Masarykovi útoky širokého okolí, tentokrát v mnohem ostřejší podobě, než tomu bylo v době rukopisných bojů. Útočil na něho tisk, bouřili se proti němu studenti na univerzitě a dostával anonymní dopisy. Celá aféra nakonec postupně vyzněla doztracena. K smrti odsouzený Leopold Hilsner dostal částečnou milost a po devatenácti letech dožil jako neznámý muž ve Vídni. Jeho případ nebyl nikdy revidován.

Rodina T. G. Masaryka

Nejstarším dítětem v Masarykově rodině byla Alice, která se narodila 3. května 1879, po ní přišel na svět 1. května 1880 Herbert, 14. září 1886 se narodil Jan a 26. května 1891 Olga.

Od svého přistěhování do Prahy v roce 1882 vystřídali Masarykovi několik bytů. První dva roky strávili v tmavém neútulném bytě v Karlově ulici 22 na Smíchově (dnes Holečkova ulice 21) a krátký čas bydleli v Rubešově ulici 7 na Královských Vinohradech.

V roce 1884 se přestěhovali do krásné slunečné vily Osvěta na Královských Vinohradech čp. 165 (dnes ulice Jana Masaryka 22). Zde bydleli až do roku 1888. Bohužel v důsledku rukopisných bojů a sporu s domácím panem Vlčkem, který byl velkým zastáncem pravosti Rukopisů, se museli Masarykovi opět stěhovat.

Jeden rok strávili ve Školské ulici 26 (dnes Školská ulice 27), od roku 1890 do roku 1894 bydleli v Tomášské ulici 15 na Malé Straně a další dva roky na Hradčanech v Loretánské ulici 9. V roce 1896 se přestěhovali do moderního bytu v Thunovské ulici, kde bydleli až do roku 1907.

Od roku 1907 do roku 1911 žili Masarykovi ve Valdštejnské ulici na Malé Straně. A v roce 1911 se přestěhovali do Mickiewiczovy ulice, kde také do roku 1918 bydlela samotná Charlotta s dcerou Alicí.

Masarykovo chápání rodiny se lišilo od dobové představy, že muž je pánem, který vydělává peníze, a manželka mu za to oddaně slouží. Naplno uznával rovnoprávnost mezi manželi, dokázal se sám postarat o domácnost, nakrmit děti a přebalit je. Ještě za pobytu ve Vídni vyvolával všeobecné pobouření jenom tím, že v parku tlačil dětský kočárek. Se svými dětmi si Masaryk často a rád hrál.

Pro Charlottu bylo manželství svátostí. Podporovala manžela i v nejhorších dobách. S láskou se starala o domácnost a o děti, ale přesto prosazovala názor, že žena v rodině je rovnocenná s mužem a má stejné právo na vzdělání a seberealizaci jako on.

Masarykovi kladli velký důraz na vzdělání svých dětí a snažili se rozvíjet jejich nadání a vlohy a podporovali je v jejich koníčcích. Alice se například už od pěti let učila na klavír, Herbert už jako malý přilnul k výtvarnému umění, Jan se chtěl vždy stát klavírním virtuosem a Olga ráda hrála tenis.

V domácnosti Masarykových se setkávaly přední osobnosti tehdejší vědy a kultury. V době rukopisných bojů se rodina sblížila hlavně s rodinami Jana Gebauera a Augustina Seydlera. Častým návštěvníkem v rodině byl novinář a spisovatel Jan Herben a k věrným rodinným přátelům patřil malíř Hanuš Schwaiger.

T. G. Masaryk politikem

Na přelomu 80. a 90. let vstoupil T. G. Masaryk aktivně do politiky. Stal se spoluzakladatelem skupiny realistů. Jejich společným cílem bylo hledat „poctivou a rozumnou aktivní politiku“. Nejprve se skupina realistů uchýlila pod vedení mladočeské strany. V roce 1891 byl Masaryk také za mladočechy zvolen poslancem do Říšské rady. V roce 1906 přijala strana realistů název Česká strana pokroková. Za tuto stranu byl T. G. Masaryk zvolen poslancem v letech 1907 a 1911. Masaryk působil jako jediný poslanec této strany až do 1. světové války.

Období 1. světové války

T. G. Masaryk se na počátku války zabýval otázkou budoucí existence mnohonárodnostního rakousko–uherského státu. Zkušenosti z působení v politice i konzultace s významnými politiky a zahraničními osobnostmi ho nakonec utvrdily v rozhodnutí, že je potřeba „světovou revoluci“, jak válečný konflikt nazýval, využít a pracovat pro rozbití habsburské říše. Dne 18. prosince 1914 odjel T. G. Masaryk s dcerou Olgou do Itálie, aby zde vyhledal důležité osoby, s kterými mohl konzultovat válečnou situaci. Původně předpokládal, že se zpět do Prahy vrátí už za čtyři měsíce, jeho cesta, která vedla přes celý svět (pobýval v Itálii, Švýcarsku, Francii, Velké Británii, v Rusku a ve Spojených státech), se ale prodloužila na čtyři roky.

Masarykovi se během odbojové činnosti dařilo kontaktovat české a slovenské krajany žijící v zahraničí, organizovat zpravodajskou agendu i získávat důležité informace o situaci v Rakousku-

-Uhersku. Pro svou činnost využíval T. G. Masaryk po celou dobu světové války také tisk a žurnalistiku. Důležité bylo zároveň spojení s domácím odbojem, který v té době v Čechách zastupovali především členové tajné organizace nazývané Maffie.

Prezidentské období

Po dlouhých čtyřech letech se T. G. Masaryk 20. prosince 1918 již jako prezident vrátil do osvobozené Československé republiky. Nazítří byl slavnostně uvítán v Praze.

T. G. Masaryk se stal prezidentem v osmašedesáti letech a záhy se aktivně zapojil do státní politiky. Hned zpočátku trval na rozšíření prezidentských pravomocí, aby nezůstal pouhou figurkou v rukou nezkušených ministrů. Hlavním Masarykovým cílem bylo vytvořit fungující demokratický stát. K tomu se bylo potřeba obklopit schopnými politiky. K jeho nejbližším spolupracovníkům patřili Edvard Beneš, v novém státě ministr zahraničí, Přemysl Šámal, jehož zásluhou byla zformována prezidentská kancelář, a agrární politik Antonín Švehla.

Práce v mladé republice nebyla jednoduchá a Masaryk pro ni spotřeboval mnoho své energie. Zdraví nalomené za války si vybralo daň v roce 1921, kdy Masaryk onemocněl trombózou. Nemoc se mu naštěstí podařilo překonat. Bohužel o dva roky později ho zasáhla jiná tragická událost – smrt milované ženy Charlotty.

Přes všechny tyto události zůstával prezident Masaryk dobrým politikem. Československá republika se už za pět let od svého vzniku stala prosperujícím demokratickým státem se silnou měnou a fungujícím hospodářstvím. T. G. Masaryk si získal renomé u mnoha zahraničních státníků a Československo bylo díky němu vnímáno jako „nejspořádanější stát ve střední Evropě“.

V roce 1930 přijalo Národní shromáždění zákon následujícího znění: „T. G. Masaryk zasloužil se o stát.“

T. G. Masaryk v Lánech

Poté, co se stal Masaryk prezidentem, začal se pro něho v roce 1919 upravovat byt na Pražském hradě. V listopadu 1919 napsala prezidentova dcera Alice kancléři Šámalovi dopis, v němž žádala, aby konečně bylo určeno prezidentské letní sídlo. Obavy o Masarykův zdravotní stav nakonec urychlily schválení zvláštního zákona o letním prezidentském sídle v dubnu 1920. Do té doby měl první československý prezident k dispozici vedlejší vládní sídla – v Topolčiankách na Slovensku a v Židlochovicích na Moravě. V roce 1920 pobýval Masaryk také na zámku Hluboš u Příbrami.

Letní sídlo se vybíralo velmi pečlivě – rozhodujícími faktory ve výběru byly především dobrá dostupnost z Prahy a malá vzdálenost od ní, technický stav budovy, reprezentativnost, dispoziční řešení a samozřejmě finanční náklady. Do užšího výběru se dostaly zámky v Průhonicích, ve Smečně, v Brandýse nad Labem a v Lánech. Výběr nakonec vyhrály Lány, především pro svůj dobrý stav a také kvůli výhodnosti majetkoprávního vyrovnání s původním majitelem panství – s rodem Fürstenberků. Meziministerská konference označila zámek Lány za nejvhodnější sídlo 9. října 1919 a Masaryk se pro něj rozhodl v listopadu 1919. Zámek Lány se zámeckým parkem, oborou a přilehlými polnostmi a lesy zakoupil stát v roce 1921 za 25 milionů korun. Peněžní obnos byl Fürstenberkům odečten od popřevratové dávky z majetku.

Masaryk navštívil Lány poprvé 1. května 1920 a hned si je velmi oblíbil. V Lánech pak od roku 1921 trávil více času než na Pražském hradě (v němž pobýval pouze 2 až 3 dny v týdnu, všechny státnické povinnosti včetně audiencí vykonával převážně v Lánech).

Lány si oblíbila celá Masarykova rodina. Často v nich pobývala Alice Masaryková, která po smrti své matky zastávala roli první dámy, jezdíval sem Jan Masaryk a pravidelně dojížděla i Olga s manželem dr. Revilliodem a syny Herbertem a Leonardem.

Abdikace a smrt

T. G. Masaryk byl zvolen do čela Československé republiky celkem čtyřikrát. I přes vysoký věk se mu dařilo překonávat časté nemoci. Bohužel od května 1934 se jeho zdravotní stav prudce zhoršil. Dne 14. prosince 1935 se rozhodl abdikovat. Za svého nástupce v prezidentském úřadě doporučil Edvarda Beneše. Po své abdikaci pobýval T. G. Masaryk na zámku v Lánech, který obdržel k doživotnímu užívání. Zemřel 14. září 1937 a byl pohřben na lánském hřbitově, kde již čtrnáct let odpočívala jeho milovaná manželka Charlotta.